Zelenina, která provází lidstvo už po tisíce let a z našich stolů asi jen tak nezmizí. Zelí doporučoval svým pacientům už Hippokratés, podle kterého mělo pomoci na urinální potíže. Mnoho jiných lékařů zase v zelí vidělo ideální prostředek na utlumení bolesti kloubů, pomoci mělo například i při horečkách.
V lidové medicíně najdeme také spoustu léčebných postupů, zelí prý pomůže proti nespavosti, bolestech hlavy nebo jako prevence avitaminózy. Pokud máte sklony k obezitě nebo trpíte hemeroidy, je zelí taktéž celkem ideální. Dá se proto označit za lidový všelék. Ostatně – pokud se zastavíme trochu u takzvané avitaminózy, neboli nedostatku životně důležitých vitamínů, jak si myslíte, že tento problém řešili námořníci při dlouhých plavbách? Ano, vozili si kysané zelí s sebou v sudech. Nekazilo se a obsahovalo vitamín C (ve formě tzv. askorbigenu, což je forma vitamínu C, která nepodléhá při takřka jakémkoliv zpracování zkáze), bez kterého by pirátům i poctivým námořníkům hrozily nepříjemné kurděje nebo podobné vážné zdravotní problémy.
V dnešní době je na pultech obchodů velký zájem hlavně o krouhané zelí, které si většina domácností nakládá sama – bez zbytečných konzervantů a chemie. Vyrobit kysané zelí je v podstatě hračka, potřebujete k tomu jen sůl, kmín a hořčičné semínko, hodí se pro chuť dodat i kousek křenu nebo cibule, pokud tedy chcete, aby byla chuť zelí na talíři výraznější. Zajímavé může být i přidání kousků jablek, což je oblíbený recept našich babiček. Zkrátka zkuste a uvidíte sami, proč si třeba nedat jablka jen do pár sklenic, takříkajíc na zkoušku?
Kysané zelí se tradičně – jak v domácnostech, tak i v případě některých firem dbajících na tradici – vyrábí metodou takzvaného mléčného kvašení. Opravdu nejde o nic složitého, zvládne to každý, na internetu je k dispozici celá řada různých postupů.
A na závěr malá douška – kalorická hodnota zelí je v podstatě směšná, hodí se k jakékoliv dietě, posílí imunitu a má spoustu kyseliny listové, zinku a vlákniny, takže není důvod nemít ji alespoň občas na talíři…